Principiální chybnost tohoto myšlenkového výplodu spočívá v tom, že protestovat proti něčemu implikuje, že někdo jiný tu věc obhajuje. Nemá tedy např. dobrý smysl protestovat proti zlodějům. Sice se krádeže často dějí, ale nikdo je seriózně nezastává. Křesťané veřejně protestují proti LGBT-agendě proto, že ji považují za nemorální a že je současně široce obhajována. Křesťané veřejně neprotestují proti zneužívání dětí členy kléru proto, že je to sice nemorální, ale nikoli (široce) obhajováno. Kdyby to obhajováno bylo, potom by bylo na místě proti tomu veřejně protestovat. Pokud některá část církevní hierarchie tyto zločiny páchá či kryje, má být právoplatně potrestána – na tom se všichni shodují, křesťané i nekřesťané, a proto neexistuje dostatečný podnět k veřejným protestům. Učitelské sbory pokud vím také neprotestují proti zneužívání dětí učiteli – a ani bych to od nich nečekal.
Kromě toho zpochybňujeme pojem „rovnost manželství“, protože patrně vychází z antropologicky pochybné definice pojmu „manželství“. Ale to už je na jiný traktát.